Navigace

Obsah

Život přílepské šlechty na pozadí dějin

I když historie starých Přílep, spíše osady se dvorem, sahá do 13. století, najdeme přesnější a širší popisy dědiny až na začátku století sedmnáctého. V tu dobu vládl v Čechách Fridrich Falcký a schylovalo se ke třicetileté válce (1618-1648). Přílepská osada tvořící náves, jako uzavřený celek s jedním vchodem od Holešova, měla s tvrzí kolem roku 1600 pouze 21 chalup. Tento celek vlastnil roku 1613 Jiří Volgang starý zámekMendesviter z Truklova, který se zapojil do stavovského povstání, které jak známo neblaze skončilo 8.11.1620 bitvou na Bílé hoře. Jeho veškerý majetek byl za tuto aktivitu zkonfiskován, což byl trest nejmenší. Po této prohrané bitvě prosili mnozí o milost císaře, zříkali se svého krále Fridricha a museli přísahat věrnost Ferdinandu II. Habsburskému. Uvedený panovník se rozhodl zcela zničit své odpůrce, což známe z dějin, kdy 21.června 1621 bylo na Staroměstském náměstí v Praze popraveno 27 českých pánů.

Zabavený majetek obce přílepské (tvrz, ves, dvůr, zahrady a chmelnici) nabyl nový pán Albrecht z Valdštejna, který naopak prokázal Habsburkům významné služby jako císařský vojevůdce, za což byl obohacen obrovskými konfiskacemi po prohrané bitvě. Nakonec se císaři znelíbil a zbavil jej vrchního velení. Generál Albrecht začal tajně jednat se Švédy, což se mu stalo osudným a na císařův rozkaz byl roku 1634 zavražděn v Chebu.

Z dostupných pramenů lze vyčíst, že naše obec v roce 1616 odváděla holešovskému faráři Janu Sarkandrovi (dnes českému světci) ročně 2zl. o svatém Václavu.

Panství přílepské v roce 1656 představovalo 174,5 měřic v nájmu poddaných a vrchnost vlastnila přímo 284,75 měřic polností. Za pronájem půdy dávali vrchnosti poddaní tak zvanou gruntovní činži o sv. Jiří a dle vrchnostního práva „obilní desátek“. Sedláci měli stanovenou robotu od sv. Jana do sv. Michala se svým potahem a podsedníci jednou osobou celý týden. Ostatní část roku byla robota poloviční.

V roce 1622 se připomíná u původní zámecké tvrze na č.p.2 panská hospoda, kterou vrchnost prodává kupci Pöllingrovi. V pozdějších letech (1876) je již ve vlastnictví myslivce Kolka.

Na panské chalupě č.p.9 se v letech 1677-1736 lisovalo víno. První pálenice (1671) je zřízena vrchností uprostřed návsi na „Brodisku“. Palírna používala na chlazení vod z protékající strouhy kolem zvonice. Později se pálenice přemísťuje na č.p. 30 a vzniká pivovar č.p. 49.

Z té doby jsou i zmínky o vodním mlýnu na potoce Mojena. Bylo to okolo roku 1750, před a za působení Marie a Rudolfa Komínků ze Sudet. Od těchto hrabat je též kamenný kříž ve spodní části návsi. Zakupování chalup poddanými bylo započato prodáním domu č.p. 34 Marii Sovadinové v roce 1774-1777 a zapadá tak do doby vlády Marie Terezie. V té době se tak zvanými robotními patenty (1776) částečně zmírňuje na čas robota a kolem roku 1774 vznikají při farách školy. Všeobecně se ruší nevolnictví 5.11.1781 za vlády Josefa II. (1780-1790), avšak pozůstatky středověku, zejména stavovství, poddanství a roboty v plném rozsahu odstraňuje až František Josef I. (1848-1916) s osobním krédem „VIRIBUS UNITIS“ – společnými silami.

Vrátíme-li se do roku 1838, vlastnila přílepská šlechta 209 jiter pozemků a 192 jiter bylo pro poddané a tak tomu bylo až do zániku Rakouska-Uherska v roce 1918. Seilernům pak zůstalo jen 130ha pozemků a po provedení pozemkové reformy (scelování pozemků  roku 1926) se vlastnictví opět snížilo a to na 86,6 ha polností, včetně lesa.

Zvláštní kapitolou bývalé šlechty je již zmíněný rod Seilernů-Aspagnů, kteří zde pobývali v letech 1778-1945, tedy 167 let. (Od dob vlády Marie Terezie). Jejich částečný rodokmen je součástí této publikace.

starý zámekNajznámějším hrabětem tohoto rodu byl v Přílepích Karel Maxmilián Seilern (*26.2.1825, +30.10.1905) s manželkou Marií z Hardeggu (*1831 +1919), která se za něj provdala v 18 letech. O této hraběnce Marii se dozvídáme, že vychovala s manželem tři děti. Vedla svou rodinu v duchu katolickém, přičemž nejstarší dcera Leopolda (Serafína) vstoupila do kláštera. Syn František Karel se stal pánem v Miloticích a nejmladší Julius (*1858, +1932) se stává pokračovatelem na panství přílepském.

Hraběnka Marie byla velmi zbožná. Již v roce 1860 vykonává pouť do svaté země a v roce 1912 se ve svých 81 letech účastní 15. srpna „Papežské korunovace svatohostýnské“ se svou vnučkou Marií Terezií, která byla při korunovaci s ostatními družičkami a ve slavnostním průvodě nesla korunky mariánské. Bylo jí tehdy 17 let.

Zmíněná hraběnka Marie slaví s Karlem Maxmiliánem v říjnu 1899 zlatou svatbu na památném mariánském místě Einsiedlech ve Švýcarsku. Za těchto hrabat se v roce 1852 bourá stará přílepská tvrz z roku 1628 a staví se zámek. Po 33 letech, v roce 1885, jej tito vlastníci přestavují do dnešní podoby. Za jejich života je taktéž postavena lesní kaple (1858) a kamenný kříž ve Špitále (1884).

Při rozšiřování malého zámku (postaveného otcem Karlem Maxmiliánem) dochází současně k vykoupení podsedku Johana Pelíška č.p.32 a odklonění cesty z Holešova od zámecké budovy. Důvodem této změny bylo to, že cesta vedla zprvu těsně kolem oken hlavní budovy a dále kolem hospody (č.p.2 - nynější hasičská zbrojnice). Práskání selských bičů a rachot ráfových kol povozů od časných ranních hodin narušovaly klid na zámku. Tato úprava vedla ke spokojenosti obyvatel zámku. Zámek byl rozšířen o 7 metrů směrem k nové cestě, hlavní vchod do zámecké budovy (od Holešova) byl změněn na vstup do zámecké zahrady s verandou. Mění se podoba střechy a výška věže. Fasáda je opatřena kamínkovým obkladem, přibývá oken a do zámku se začíná vjíždět kočáry od kamenného kříže na návsi. Původní ocelová brána ve Špitále (směrem na Holešov), tak jako jižní brána k Martinicím, zůstávají jako rezervní vjezdy do parku. Další úprava cesty nastala v roce 1930. Hrabě Julius Seilern uvolnil 5 arů v celé délce svého parku, čímž se úzká cesta mezi gruntem č.31 a zámeckoyu zahradou rozšířila.

Velký podíl má Karel Maxmilián na výstavbě obecné školy v Přílepích, která se začala stavět na jaře roku 1905 a vysvěcení bylo dne 8.října 1905. Karel Maxmilián však v témž měsíci (31.října) ve svých osmdesáti letech umírá v Klaksburgu ve Vídni a začátku vyučování 1.12.1905 se nedožije.

Pokračovatelem šlechtického rodu na zámku v Přílepích je syn Karla Maxmiliána Julius, který se v roce 1885 žení s osmnáctiletou hraběnkou Terezií Pejacsevitschovou. V podvědomí lidí v obci zůstali tito poslední představitelé šlechty jako mírní v chování vůči místním obyvatelům.

Tito manželé měli taktéž tři děti, z nichž nejstarší Ladislav nabyl dědictvím Milotice. Mladší Jan zemřel ve třinácti letech a pohřben je v Žeranovicích. Nejmladší komtesa Marie Terezie se v roce 1920 provdává za hraběte Galena, vlastnícího cementárnu v Tlumačově.

Potomci rodu Ladislava Seilerna žijícího po svatbě s baronkou Antonií z Laudonů v roce 1916 v Miloticích (Henrieta, Elisabeth, Terezie, Karel Max) často pobývali ve svém volnu na zámku v Přílepích.. Poslední žijící vnuk Julia a Terezie Seilernových z Přílep Karel Max (*1923) s manželkou Gabrielle (*1925) žijí se syny Ladislavem (*1960) a Peterem (*1962) v Schönachu v Bavorsku. Zmíněný Julius Seilern, narozen roku 1858, zemřel v roce 1932 ve svých 74 letech. Jeho žena Terezie – poslední přílepská hraběnka - se dožila 85 let, 29.6.1952 zemřela v Rakousku.

Tímto se uzavírá kapitola šlechty přílepského panství trvající od roku 1272.